Jelikož u vás toto téma vzbudilo ohlas – částečně asi proto, že se vymyká mainstreamu a hlavně tomu, co většina dietologů, obezitologů i televizních poradců neustále tvrdí – rozhodli jsme se na něj navázat. Přišlo nám od vás hodně zpráv s prosbou o hlubší vysvětlení, širší souvislosti a propojení tématu s emocemi a vnitřním nastavením. V tomto článku se tedy pokusíme jít dál – hlouběji než jen za kalorie.

1. Kalorie a biochemie: Proč nezáleží jen na množství, ale i na stavu těla

Když mluvíme o energii, obvykle máme na mysli kalorie. Ale skutečná energie, kterou buňka využívá, se jmenuje ATP (adenosintrifosfát). A tady přichází zásadní bod: kolik ATP buňka vyrobí z jedné molekuly glukózy, závisí na tom, jestli máme dostatek kyslíku a správný dechový vzorec.

Při ideálním, aerobním metabolismu (tedy za přístupu kyslíku) buňka vyrobí až 38 molekul ATP z jedné molekuly glukózy. Ale pokud tělu kyslík chybí – například při špatném dýchání, stresu nebo hyperventilaci – nastupuje anaerobní metabolismus. Ten vytvoří pouze 2 molekuly ATP. To je až 19krát méně energie!

A co to znamená prakticky? Když tělo neumí efektivně vyrábět energii z přijaté potravy, začne ji vyžadovat víc. Cítíme větší hlad, chuť na cukry a tělo ukládá tuk, protože má pocit, že nemá „dost energie“. Ne kvůli nedostatku kalorií, ale kvůli špatné buněčné energetice.

Tato část je obzvláště důležitá i ve světle poznatků z knihy Dech od Jamese Nestora, kde se ukazuje, že většina moderních lidí nedýchá správně – příliš povrchně, příliš rychle, ústy místo nosem. To vede nejen ke ztrátě rovnováhy mezi kyslíkem a CO₂, ale i k tomu, že buňky nejsou schopny využít potravu efektivně. Dech je software metabolismu – když selže, hardware těla se přehřívá.

2. Emoce, hormony a nastavení mysli: Proč nejíme jen kvůli hladu

Většina lidí nejí jen proto, že mají hlad. Jíme, protože jsme ve stresu, smutní, znudění nebo si chceme dopřát „odměnu“.

Podle knihy Uzdrav své vnitřní zranění od Lise Bourbeau je naše chování často výsledkem emočních zranění z dětství. Gabor Maté v knize Když tělo řekne NE popisuje, jak potlačené emoce a dlouhodobý stres ovlivňují hormonální rovnováhu a metabolismus.

Candace Pert ve své knize Molekuly emocí vědecky dokládá, že emoce jsou chemické signály, které se šíří tělem a ovlivňují fungování buněk. Každá emoce se tedy doslova zapisuje do těla.

K tématu emocí zásadně přispívá i Karla McLaren, která ve své knize The Language of Emotions upozorňuje, že emoce nejsou slabost nebo problém, ale informační systém vědomí. Když emoce ignorujeme, tělo přebírá zodpovědnost – a často skrze bolest, přejídání nebo přibírání na váze upozorňuje, že něco není v pořádku.

Stanley Keleman v knize Anatomie emocí popisuje, že každá emoce má tvar a pohyb v těle. Když emoci neprožijeme, tělo ji „drží“. Obezita se pak může stát strukturálním projevem emocí, které jsme nikdy nesměli nebo neuměli cítit.

3. Jsi to, co cítíš – nejen co jíš

Pokud se člověk dívá do zrcadla a vidí „tlustého člověka“, jeho mozek a tělo tomu uvěří. Toto vnímání aktivuje určité neurochemické a hormonální reakce, které tuto realitu dále podporují. Zjednodušeně řečeno – pokud věřím, že přiberu, když něco sním, tělo skutečně nastaví hormonální odpověď, která povede k uložení tuku.

Bruce Lipton ve své knize Biologie víry ukazuje, že naše vnitřní přesvědčení (např. „jsem tlustý a nikdy nezhubnu“) může doslova programovat naše tělo do tohoto stavu.

Lisa Feldman Barrett ve své knize Jak se tvoří emoce tvrdí, že emoce nejsou automatické reakce, ale predikce mozku – kombinace minulých zkušeností, očekávání a aktuální situace. Pokud tedy podvědomě očekávám, že přiberu z jídla, mozek připraví tělo na ukládání tuků, i když kaloricky bych nemusel.

Joe Dispenza ve své knize Zbavte se zvyku být sami sebou vysvětluje, že pokud neustále myslíme, cítíme a jednáme stejně, vytváříme stejnou chemii v těle – a tedy i stejné výsledky. Tělo se tak stává otiskem minulosti. V Vy jste placebo dodává, že síla mysli může působit destruktivně i léčivě – pokud si myslíme, že přibíráme, když jíme, tělo se podle toho skutečně začne chovat.

4. Nový přístup k hubnutí: Od vědomí k biologii

Kalorický deficit nestačí. Tělo musí být v rovnováze – fyzické, hormonální, emocionální i mentální.

• Zpomal dech – aktivuj bránici, eliminuj chronickou hyperventilaci
• Pracuj s emocemi – přes terapii, vědomý pohyb nebo meditaci
• Změň vnitřní obraz sebe sama – místo boje přejdi na přijetí
• Jez vědomě – bez stresu a strachu z jídla

Závěr: Když se tělo změní s dechem, emocí a pohledem

Možná jsi celý život počítal kalorie, vážil jídlo a hledal vnější důvody, proč to nefunguje. Ale co když skutečná změna nezačíná na talíři, ale v dechu? V obrazu, který o sobě nosíš? V tichých slovech, která ti šeptají stará zranění?

Hubnutí není boj. Je to proces návratu k rovnováze. A ten začíná právě teď.

• Zpomal dech – několikrát denně se vědomě nadechni nosem až do břicha.
• Jez bez mobilu – vnímej chuť, strukturu, vůni jídla.
• Napiš si, co si o sobě myslíš – a co z toho bys chtěl změnit.
• Pozoruj, kdy jíš ze stresu nebo emocí.

📚 Doporučujeme k přečtení:

• Uklidni se a toleruj CO₂ a ušetříš za jídlo
• Diety založené na kalorickém deficitu
• Biologie víry – Jak myšlenky ovlivňují tělo

🔍 Použité a doporučené zdroje:

• Jason Fung – Dejte sbohem obezitě
• Lise Bourbeau – Uzdrav své vnitřní zranění
• Gabor Maté – Když tělo řekne NE
• Candace Pert – Molekuly emocí
• Bruce Lipton – Biologie víry
• James Nestor – Dech
• Stanley Keleman – Anatomie emocí
• Karla McLaren – The Language of Emotions
• Joe Dispenza – Zbavte se zvyku být sami sebou, Vy jste placebo
• Lisa Feldman Barrett – Jak se tvoří emoce
• Emotional eating and obesity – Journal of Eating Disorders
• Childhood trauma and adult obesity – BMC Medicine
• Cortisol and weight gain – Healthline