Nová Země byla první knihou, kde jsem se setkal s koncepcí ega a pochopil jeho vliv na naše životy. Ego, podobně jako temné a zamotané kořeny pod rozkvétajícím stromem na obrázku v úvodu, představuje skryté překážky, které musíme překonat na cestě k duchovnímu probuzení. Tento koncept má velký význam nejen v bojových uměních, ale celkově ve sportu, a obzvláště v dnešní době, kdy se ze sportu vytratila původní myšlenka – čirá radost z pohybu jako takového. Místo toho se z něj stala honba za výkonem a vítězstvím. V boji i v životě se často setkáváme s výzvami, které ego klade – potřeba vítězit, dokazovat si něco, udržovat kontrolu. Bojová umění pro mě vždy byla nejen fyzickým cvičením, ale také cestou k vnitřnímu klidu a sebeovládání. Nová Země mi ukázala, že ego je právě tou překážkou, která brání dosažení tohoto klidu, a proto má tato kniha své místo na našem webu.

EGO

Ještě než se vrhneme na krátký přehled jednotlivých kapitol knihy, ve kterých Tolle rozebírá hlavní témata duchovního růstu, osvobození se od ega a nalezení skutečného smyslu života, tak si jen krátce shrneme co to to ego vlastně je. Protože spousta lidí toto slovo používá aniž by znali jeho správný význam. Podle Eckharta Tolleho je ego falešná identita, kterou si lidé vytvářejí tím, že se ztotožňují se svými myšlenkami, emocemi, rolemi, vlastnictvím a společenskými rolemi. Ego není skutečná podstata člověka, ale spíše konstrukce mysli, která se neustále snaží získávat uznání, kontrolu a moc. Ego je to, co nás odděluje od přítomného okamžiku a od skutečného vnitřního klidu, protože je zakořeněno ve strachu a potřebě sebeprosazování. Ego je tedy jakýsi „hlas v hlavě“, který nás neustále nutí hodnotit sebe i ostatní, neustále se porovnávat a hledat vnější potvrzení vlastní hodnoty. To vede k pocitu nedostatku a oddělenosti. Klíčovou vlastností ega je jeho tendence vytvářet iluze o tom, že člověk je jen souhrnem svých myšlenek, vlastnictví a úspěchů, přičemž zapomíná na svou hlubší, duchovní podstatu, která je za těmito formami skrytá. Pro překonání ega je podle Tolleho důležité uvědomit si svou pravou podstatu, která je nadřazená všem těmto iluzím. Tento proces probíhá skrze vědomé bytí v přítomném okamžiku a rozpoznání toho, kdy ego ovládá naše chování a myšlení.

Kapitola 1: Rozkvět lidského vědomí

V první kapitole se Tolleh zaměřuje na probuzení lidského vědomí a popisuje, jak se lidé mohou dostat k hlubšímu vnímání reality. Tolle přirovnává toto duchovní probuzení k tomu, jak se na Zemi poprvé objevily květiny – jako symbol evoluce a transformace. V této kapitole Tolle vysvětluje, že vědomí je schopno rozkvést podobně jako květina. Lidé se nacházejí na prahu nové fáze vývoje, kde se otevírají nové možnosti lidského bytí a chápání světa. Tento rozkvět vědomí zahrnuje přechod od neustálé identifikace s egem a myšlenkami k hlubšímu spojení s přítomností a univerzálním vědomím. Tolle zmiňuje, že zatímco materiální a technologický pokrok lidstva je nepopiratelný, vnitřní duchovní vývoj zůstává často pozadu. Lidské vědomí však začíná vykazovat známky změny, protože stále více lidí si uvědomuje iluzorní povahu ega a jeho vlivu na jejich životy. Tento proces vnímá jako klíč k vytvoření nové společnosti, která bude založena na míru, soucitu a jednotě. Podstatou této kapitoly je myšlenka, že rozkvět vědomí je nezbytný pro překonání současného stavu lidstva, který je často charakterizován konflikty, utrpením a odděleností způsobenou egem. Kapitola vybízí čtenáře, aby se stali vědomými účastníky tohoto rozkvětu tím, že přestanou být otroky svého ega a začnou žít v přítomném okamžiku. 

Kapitola 2: Ego současný stav lidstva

Druhá kapitola se věnuje tomu, jak ego ovlivňuje lidskou společnost a jednotlivce, a jak způsobuje utrpení a konflikty. Tolle v této kapitole popisuje, jak lidé často žijí ve stavu hluboké identifikace se svým egem, což vytváří iluzorní pocit oddělenosti od ostatních a světa kolem nás.

Ego jako falešná identita: Tolle vysvětluje, že ego je umělá identita, kterou si vytváříme na základě myšlenek, přesvědčení, vlastnictví a sociálních rolí. Lidé se ztotožňují s těmito vnějšími aspekty a zapomínají na svou hlubší, duchovní podstatu. Toto ztotožnění s egem způsobuje, že se lidé cítí odděleni od ostatních a neustále hledají potvrzení své hodnoty z vnějšku.

Ego a potřeba nadřazenosti: Ego je založeno na neustálém srovnávání a snaze cítit se nadřazeně. Lidé si skrze ego vytvářejí představu o vlastní důležitosti, kterou se snaží udržet tím, že hledají uznání, moc a kontrolu nad ostatními. Tento stav vede ke konfliktům, soupeření a bojům o moc, protože každý se snaží prosadit své ego.

Strach a nedostatek: Ego funguje na základě strachu. Má strach ze ztráty identity a neustále se obává, že nemá dostatek toho, co potřebuje (vlastnictví, pozornosti, lásky, úspěchu). Tento pocit nedostatku vytváří v člověku pocit neustálého neklidu a potřeby hromadit více věcí či uznání.

Kolektivní ego lidstva: Tolle zdůrazňuje, že ego není jen individuální záležitost, ale existuje také kolektivní ego, které ovlivňuje celé lidstvo. Tento kolektivní egoismus je zodpovědný za války, destrukci životního prostředí a společenské nerovnosti. V důsledku toho se lidstvo ocitá ve stavu trvalého konfliktu a utrpení.

Ego a utrpení: Ego vytváří neustálý stav neklidu, protože nikdy není spokojeno. Vždy touží po něčem dalším, co mu chybí, a to vede k utrpení. Tolle vysvětluje, že dokud lidé zůstávají identifikováni se svým egem, nemohou najít vnitřní mír, protože jejich mysl je neustále zaměřena na budoucnost, nebo je zahlcena myšlenkami o minulosti.

Kapitola zdůrazňuje, že ego je hlavní překážkou k duchovnímu probuzení a vnitřnímu míru. Tolle vybízí čtenáře, aby si uvědomili, jak ego ovládá jejich životy, a aby se od tohoto ztotožnění s egem odpoutali. Pravá svoboda a klid přichází až v okamžiku, kdy se člověk přestane identifikovat se svým egem a začne žít vědomě v přítomném okamžiku. Tato kapitola podtrhuje, že změna v lidském vědomí – od egoismu k uvědomění si jednoty se světem – je nezbytná pro vytvoření mírové a harmonické společnosti.

Kapitola 3: Podstata ega

Třetí kapitola se podrobně zaměřuje na to, jak ego funguje, jaké jsou jeho hlavní vlastnosti a proč způsobuje utrpení. Tolle zde vysvětluje, jak ego ovlivňuje naše každodenní myšlenky, pocity a chování, a jak nám brání v dosažení skutečného vnitřního klidu.

Ego a myšlenky: Ego je především ztotožnění se s myšlenkami. Lidé se domnívají, že jsou tím, co si myslí, a že jejich myšlenky jsou realita. Toto ztotožnění s myslí však vede k neustálému vnitřnímu dialogu, který je často negativní a sebestředný. Ego se neustále zaměřuje na minulost a budoucnost, což vede k tomu, že člověk není schopen prožívat přítomný okamžik.

Touha ega po uznání: Jednou z hlavních vlastností ega je touha po uznání a potvrzení. Ego chce být lepší než ostatní a cítit se nadřazeně. Tento vnitřní pocit nadřazenosti však není skutečný – je to jen dočasná iluze, která musí být neustále posilována, což vede k soutěživosti, srovnávání a konfliktům s ostatními.

Ego jako zdroj utrpení: Ego je zdrojem vnitřního utrpení, protože nikdy není spokojeno. Neustále něco vyžaduje – více úspěchu, více lásky, více majetku. Tolle vysvětluje, že tato neustálá touha po „více“ vede k pocitu nedostatku a frustrace. Ego je v podstatě nikdy neuspokojené, protože jeho podstata je založena na strachu a pocitu oddělenosti.

Ego a stížnosti: Jedním z hlavních projevů ega je neustálá nespokojenost a stěžování si. Lidé často vnímají, že jejich situace, vztahy nebo život nejsou dost dobré, a proto si stěžují. Toto stěžování je způsob, jakým ego posiluje svou roli oběti a zároveň potvrzuje svou vlastní důležitost. Tím se ego udržuje v neustálém cyklu nespokojenosti.

Ego a odpor: Ego se neustále staví do opozice vůči přítomnému okamžiku. Když věci nejdou tak, jak si ego představuje, vytváří odpor, což vede k frustraci a hněvu. Tolle vysvětluje, že tento odpor k přítomnému okamžiku je hlavní příčinou lidského utrpení, protože člověk bojuje proti tomu, co je. Ego chce kontrolovat realitu a když to nejde, trpí.

Strach ze ztráty: Ego se také bojí ztráty – ztráty moci, postavení, majetku nebo vztahů. Tento strach je zakořeněn v hluboké nejistotě ega, které se bojí, že bez těchto věcí přestane existovat. Proto se ego zoufale snaží udržet a hromadit tyto vnější formy, což vede k úzkosti a stresu.

Tato kapitola vysvětluje, že podstata ega spočívá v jeho neustálé touze po kontrole, uznání a nadřazenosti. Ego funguje na základě iluzí a neustále vytváří pocit nedostatku, oddělenosti a utrpení. Tolle varuje, že dokud se člověk identifikuje se svým egem, bude stále zažívat tyto negativní stavy. Klíčem k osvobození je uvědomit si, že ego není naše pravá podstata, a naučit se vnímat přítomný okamžik bez potřeby kontroly nebo soudů.

Kapitola 4: Hraní rolí: mnoho tváří ega

Tato kapitola se zaměřuje na to, jak lidé hrají různé role ve svém každodenním životě, a jak tyto role slouží k posilování ega. Tolle zde podrobně vysvětluje, jak lidé ztotožňují svou identitu s různými rolemi, které plní ve společnosti, v práci, v rodině nebo v osobních vztazích. Tyto role se stávají součástí našeho ega a často brání tomu, abychom vnímali svou skutečnou podstatu, která je nadřazená těmto společenským maskám.

Ztotožnění s rolemi: Tolle vysvětluje, že ego se často skrývá za různými rolemi, které v životě hrajeme. Tyto role mohou být spojeny s naším zaměstnáním (manažer, učitel, pracovník), s rodinnými vztahy (otec, matka, syn) nebo s tím, jak nás vnímají ostatní (např. role oběti, spasitele či vítěze).
Lidé se těmito rolemi stávají a ztrácejí kontakt se svou skutečnou podstatou. Místo toho, aby byli autentičtí, se chovají podle očekávání, která vyplývají z jejich rolí. Tento proces vede k tomu, že se lidé identifikují se svými rolemi a věří, že tyto role definují jejich identitu.

Role jako posilovače ega: Role, které hrajeme, jsou způsobem, jakým ego získává potvrzení a uznání od okolního světa. Pokud se například člověk ztotožní s rolí úspěšného podnikatele, jeho ego bude závislé na tom, jak jej ostatní vnímají v této roli. Jakýkoli neúspěch v této roli může vést k pocitu osobního selhání, protože ego je na této roli plně závislé. Čím více člověk hraje své role, tím více je jeho ego posilováno. Ego touží po tom, aby se tato role stala co nejvýznamnější, a proto se neustále snaží získat více uznání, moci nebo kontroly.

Vztahové role: Zde se věnuje zvláštní pozornost rolím, které lidé hrají ve vztazích. Může to být role rodiče, partnera nebo dítěte. Tyto role často vytvářejí dynamiku, ve které se lidé snaží potvrdit svou identitu tím, že se podřizují očekáváním druhých nebo se naopak snaží druhé ovládat. V partnerských vztazích například často vzniká role „dávaní a přijímání“ moci, kde jeden partner může hrát roli oběti a druhý roli dominantního partnera. Tyto role vedou k neautentickým interakcím, protože lidé nejednají ze své skutečné podstaty, ale ze své role, kterou se naučili hrát.

Role ve společnosti: Tolle také popisuje, jak lidé hrají různé role ve společnosti, které jsou formovány kulturními a sociálními očekáváními. Například někdo může hrát roli úspěšného byznysmena, který se zaměřuje na materiální bohatství, nebo roli aktivisty, který bojuje za spravedlnost. Tyto role nejsou samy o sobě špatné, ale problém nastává, když se s nimi lidé plně identifikují a ztrácejí kontakt se svým pravým já. Když je ego příliš závislé na konkrétní roli, může člověk trpět, pokud tato role přestane být naplňována podle jeho očekávání. Ztráta zaměstnání, postavení nebo společenského uznání může vyvolat krizi identity, protože člověk neví, kým je mimo této role.

Osvobození od rolí: Osvobození se od ega znamená osvobození od potřeby hrát role. K tomu je nezbytné uvědomit si, že naše skutečná podstata není definována našimi rolemi. Vědomé bytí znamená, že dokážeme plnit různé role (např. být rodičem, zaměstnancem), ale bez toho, aby nás tyto role definovaly. Když člověk pochopí, že není svou rolí, dokáže žít autentičtější a svobodnější život. Uvědomí si, že všechny role jsou dočasné a nejsou skutečným odrazem toho, kým doopravdy je. Tento stav vědomí mu umožňuje vnímat ostatní ne jako hráče různých rolí, ale jako bytosti, které mají stejnou duchovní podstatu.

Svědomitá přítomnost místo hraní rolí: Tolle navrhuje, že namísto hraní rolí by se lidé měli zaměřit na vědomou přítomnost. To znamená být si plně vědom toho, kdo skutečně jsme, mimo naše role, a být v přítomnosti bez nutnosti něco dokazovat nebo dosáhnout. Tento stav vědomí vede k autenticitě, klidu a hlubšímu spojení s ostatními.

Kapitola Hraní rolí: mnoho tváří ega odhaluje, jak se ego skrývá za maskami a rolemi, které lidé v životě hrají, a jak nás tyto role odcizují od naší pravé podstaty. Tolle varuje, že identifikace s těmito rolemi vede k vnitřnímu neklidu, protože ego neustále vyžaduje potvrzení a uznání. Osvobození spočívá v tom, že si uvědomíme, že nejsme role, které hrajeme, a že naše skutečné já existuje mimo tyto společenské a osobní masky.

Kapitola 5: Emoční tělo

Tato kapitola se zaměřuje na popis toho, jak si lidé nosí v sobě nahromaděnou emocionální bolest, která se v průběhu jejich života zformovala na základě negativních zážitků, traumat a nevyřešených emocí. Toto emoční tělo se stává autonomní silou uvnitř člověka, která ovládá jeho myšlenky, chování a pocity. Tolle vysvětluje, že toto emoční tělo je zdrojem vnitřního i vnějšího utrpení, a že jeho existence ovlivňuje nejen jednotlivce, ale i celou společnost.

Co je emoční tělo: Tolle definuje emoční tělo jako energetickou entitu složenou z nevyřešených bolestí a emocí, které si člověk nese ze své minulosti. Tyto emoce zahrnují hněv, strach, smutek, nenávist a další negativní pocity, které se nashromáždily během různých traumatických a bolestivých zkušeností. Tyto emoce se ukládají v těle a v mysli, kde vytvářejí negativní energetické pole, které je zdrojem neustálého vnitřního neklidu.

Aktivace emočního těla: Emoční tělo může být buď aktivní, nebo latentní (spící). Když je aktivní, ovládá naše myšlenky, činy a chování. Tolle vysvětluje, že když se emoční tělo aktivuje, často se projeví jako nekontrolovatelné emoční reakce, výbuchy hněvu nebo hluboký pocit smutku a úzkosti. Spouštěčem může být jakákoli událost, která nám připomene minulou bolest nebo trauma. Když k tomu dojde, emoční tělo nás začne ovládat a vede nás k opakování vzorců destruktivního chování.

Kolektivní emoční tělo: Emoční tělo není pouze individuální, ale existuje i ve formě kolektivního emočního těla, které sdílejí skupiny lidí, kultury, národy či celé lidstvo. Tolle poukazuje na to, že mnoho společenských konfliktů, válek a násilí je výsledkem aktivace kolektivního emočního těla, které se živí hněvem a nenávistí mezi různými skupinami lidí.

Ego a emoční tělo: Ego a emoční tělo jsou úzce propojeny. Ego je posilováno bolestí a utrpením, které emoční tělo generuje. Když je emoční tělo aktivní, ego hledá způsoby, jak tuto bolest posílit, například tím, že se soustředí na negativní myšlenky, dramatické situace nebo konflikty s ostatními lidmi. Tolle zdůrazňuje, že emoční tělo má tendenci znovu a znovu přehrávat staré bolesti, protože se tím udržuje při životě.

Jak se vymanit z moci emočního těla: Klíčem k osvobození se od emočního těla je vědomé uvědomění jeho existence. Tolle vysvětluje, že lidé si musí být vědomi toho, kdy je jejich emoční tělo aktivní, a místo toho, aby s ním ztotožňovali svou identitu, měli by ho pozorovat jako něco odděleného od svého pravého já.
Vědomá přítomnost je nejúčinnějším nástrojem, jak zneutralizovat emoční tělo. Když člověk dokáže být přítomen a uvědomí si, že právě prožívá bolest nebo negativní emoci, může přestat emoční tělo živit a tím jej postupně oslabovat.

Nepřítomné ego: Když je člověk v přítomném okamžiku a neztotožňuje se s myšlenkami ega nebo emočního těla, dochází k transformaci. Emoční tělo ztrácí svou moc, protože nemá přístup k naší životní energii. Tolle navrhuje, že když se člověk osvobodí od identifikace s bolestí, začne prožívat hluboký vnitřní klid a osvobození.

Pozitivní transformace emočního těla: Emoční tělo není jen zdrojem utrpení, ale také příležitostí pro duchovní růst. Když si člověk uvědomí a přijme své emoční tělo, aniž by s ním bojoval, ale prostě ho pozoroval, může dojít k jeho transformaci. Tolle říká, že bolest, když je plně přijata a vědomě prožita, se může přeměnit ve vnitřní klid a soucit.

Kapitola Emoční tělo vysvětluje, že lidské utrpení není jen vnější, ale má hluboké kořeny v nevyřešených emocích, které tvoří tzv. tělo bolesti. Toto emoční tělo ovládá naše myšlenky a chování, dokud si neuvědomíme jeho přítomnost a nezačneme s ním pracovat. Osvobození přichází skrze vědomé uvědomění a přítomnost, kdy se přestáváme s touto bolestí ztotožňovat. Když si uvědomíme své emoční tělo, můžeme přerušit cyklus utrpení a získat vnitřní klid a svobodu.

Kapitola 6: Osvobození

Šestá kapitola pojednává o tom, jak se lidé mohou osvobodit od ega a emočního těla, a tím dosáhnout skutečné duchovní svobody a vnitřního klidu. Tolle vysvětluje, že toto osvobození není něco, co by se odehrálo v budoucnosti nebo po nějakém dlouhém hledání. Osvobození je dosažitelné pouze v přítomném okamžiku a skrze uvědomění si toho, kdo doopravdy jsme, mimo naše ego a role.

Osvobození skrze přítomnost: Základem osvobození podle Tolleho je uvědomění si přítomného okamžiku. Ego neustále přemýšlí o minulosti nebo se obává budoucnosti, což vytváří utrpení a neklid. Když se člověk zaměří na přítomnost, ego ztrácí svou moc. Osvobození proto spočívá v tom, že se člověk plně soustředí na to, co se děje teď, bez potřeby soudit nebo hodnotit.

Pozorovatel myšlenek: Tolle v této kapitole zdůrazňuje, že člověk není svými myšlenkami ani emocemi, ale tím, kdo je pozoruje. Když si uvědomíme, že naše myšlenky nejsou naší skutečnou podstatou, ale jen mentálními procesy, dokážeme se od nich odpoutat a získat nad nimi kontrolu. Klíčovým krokem k osvobození je tedy schopnost stát se pozorovatelem vlastního myšlení a emocí, aniž bychom se s nimi identifikovali.

Rozpouštění ega: Osvobození od ega nastává, když si člověk uvědomí, že jeho pravá podstata není závislá na myšlenkách, rolích, společenském postavení ani vnějších úspěších. Jakmile přestane být ztotožněn se svým egem a jeho požadavky, dojde k rozpuštění ega. Tolle vysvětluje, že ego ztrácí svou moc, jakmile přestaneme hrát role a snažit se získat uznání od ostatních.

Osvobození od těla bolesti: Podobně jako u ega, osvobození od těla bolesti nastává tím, že si člověk uvědomí jeho existenci a odmítne se s ním ztotožňovat. Tolle doporučuje, abychom své tělo bolesti pozorovali, kdykoli se aktivuje, a nekrmili ho negativními myšlenkami. Tímto způsobem lze tělo bolesti postupně oslabit a nakonec se od něj osvobodit.

Transformace vědomí: Osvobození od ega a emočního těla je součástí širšího procesu transformace vědomí. Tolle vysvětluje, že lidé, kteří se naučí žít v přítomném okamžiku a osvobodí se od iluzí ega, přispívají k pozitivní změně lidského vědomí jako celku. Když se jednotlivci osvobodí, mohou pomoci i druhým, aby našli svůj vnitřní klid a svobodu.

Láska a soucit: Osvobození vede také k hlubšímu vnímání lásky a soucitu. Tolle vysvětluje, že pravá láska nemůže vzniknout z ega, protože ego se vždy zaměřuje na podmínky a očekávání. Skutečná láska a soucit přichází teprve tehdy, když člověk osvobodí své vědomí od potřeby kontroly a nadřazenosti. Láska je pak nezištná, protože není závislá na tom, co nám druzí dávají, ale na naší schopnosti být přítomní a otevření.

Mír jako stav bytí: Osvobození vede k trvalému stavu vnitřního míru. Tento mír není závislý na vnějších okolnostech, ale na vnitřní rovině bytí, kterou člověk dosahuje skrze uvědomění a přítomnost. Když je ego rozpuštěno a tělo bolesti neutralizováno, přichází hluboký klid a harmonie, které jsou neotřesitelné vnějšími událostmi.

Klíčové poselství: Kapitola Osvobození zdůrazňuje, že skutečná svoboda a mír přichází skrze přítomné uvědomění a odpoutání se od ega a těla bolesti. Tolle vybízí čtenáře, aby se stali vědomými pozorovateli svých myšlenek, emocí a rolí, a aby se přestali ztotožňovat s těmito vnějšími aspekty. Jakmile člověk dosáhne tohoto stavu vědomí, zažije osvobození, které přináší hluboký vnitřní klid, lásku a transformaci vědomí.

Kapitola 7: Zjistěte kdo vlastně jste

V této kapitole se Tolle zabývá otázkou, kdo skutečně jsme pod vrstvami ega, rolí a myšlenek, které jsme si vytvořili. Tato kapitola je klíčová, protože odhaluje, jak se můžeme odpoutat od falešné identity, kterou si vytváříme prostřednictvím ega, a jak nalézt své pravé já – tu část nás, která je nadčasová a neomezená myšlenkami nebo okolnostmi.

Iluzorní já versus pravé já: Tolle vysvětluje, že většina lidí žije v iluzi, že jejich já je tvořeno jejich myšlenkami, zkušenostmi, názory a společenskými rolemi. Toto je však iluzorní já, které je produktem ega. Pravé já je něco mnohem hlubšího a neměnného – je to vědomí samo o sobě, přítomnost, která existuje za myšlenkami a vnějšími formami.
Pravé já není ovlivněno okolnostmi ani minulými zkušenostmi. Je to naše skutečná podstata, která existuje mimo čas a prostor. Tolle toto pravé já popisuje jako „čisté bytí“ nebo „vědomí“, které je neustále přítomné, ale často je zakryto neustálým myšlenkovým hlukem.

Role myšlenek a emocí: Lidé jsou často natolik ztotožněni se svými myšlenkami a emocemi, že věří, že to je to, kým jsou. Tolle upozorňuje, že myšlenky a emoce jsou dočasné a přechodné – přicházejí a odcházejí, ale nemají žádný vliv na naši pravou podstatu. Pravé já je něco, co existuje i tehdy, když jsme ve stavu klidu, kdy nejsme ovládáni myšlenkami. Tolle zdůrazňuje, že klíčem k nalezení pravého já je umět si uvědomit přítomnost – být vědomý a vnímat, aniž bychom byli vtaženi do nekonečného proudu myšlenek.

Pozorovatel myšlenek: Tolle používá koncept „pozorovatele myšlenek“, aby čtenáři pomohl pochopit, že nejsme naše myšlenky, ale jsme ti, kdo tyto myšlenky pozorují. Když se člověk naučí vnímat své myšlenky a emoce z nadhledu, aniž by se s nimi ztotožňoval, začne zažívat hlubší spojení se svým pravým já. Tento stav vědomí umožňuje člověku odlišit se od neustálého toku myšlenek a umožňuje mu prožít vnitřní klid a ticho, které jsou základem pravého já.

Ego jako překážka k pravému já: Ego nás neustále odvádí od prožitku pravého já tím, že nás nutí soustředit se na vnější svět a na naše myšlenky o sobě. Ego je založeno na potřebě udržet svou identitu prostřednictvím rolí, úspěchů a hodnocení, a tím nás drží ve stavu neklidu a oddělenosti. Tolle vysvětluje, že abychom našli své pravé já, musíme se odpoutat od ega. To znamená opustit potřebu kontroly, hodnocení a neustálé touhy po uznání. Pravé já je nezávislé na všech těchto vnějších faktorech.

Přítomnost jako klíč k pravému já: Klíčem k nalezení pravého já je podle Tolleho přítomnost. Přítomnost znamená být plně v okamžiku, aniž bychom byli pohlceni minulostí nebo budoucností. Když jsme plně přítomní, ego nemá nad námi moc, protože ego existuje pouze ve vztahu k minulosti nebo budoucnosti. Tolle zdůrazňuje, že prožitek pravého já se děje, když člověk přestane hledat svou identitu v myšlenkách, emocích a vnějších okolnostech, a začne být v souladu s tím, co je teď a tady.

Prožití pravého já v každodenním životě: Tolle vyzývá čtenáře, aby prožívali své pravé já nejen v meditaci nebo duchovních cvičeních, ale i v každodenním životě. Vědomé bytí, kdy člověk přestane neustále analyzovat, hodnotit a posuzovat svět kolem sebe, je cestou k nalezení pravého já. Když žijeme z místa pravého já, naše vztahy se zlepšují, protože již nejednáme z ega, ale z klidu a láskyplného vědomí. Také přestáváme být tolik ovlivňováni vnějšími okolnostmi, protože naše identita není na nich závislá.

Kapitola Hledání pravého já se zaměřuje na to, jak lidé mohou nalézt svou pravou podstatu, která není ovlivněna egem, myšlenkami ani emocemi. Tolle vysvětluje, že pravé já je stav vědomí, který je neustále přítomný, ale často zakrytý našimi myšlenkovými vzorci a egoistickými potřebami. Klíčem k prožití tohoto pravého já je uvědomění si přítomného okamžiku a odpoutání se od identifikace s myšlenkami a emocemi. Jakmile se člověk naučí žít z místa pravého já, zažívá hluboký vnitřní klid, lásku a harmonii ve všech aspektech života.

Kapitola 8: Objevení vnitřního prostoru

V této kapitole se Tolle zaměřuje na koncept vnitřního prostoru a jeho důležitost pro dosažení vnitřního klidu a duchovního uvědomění. Tolle v této kapitole vysvětluje, že vnitřní prostor je nezbytný pro prožití přítomného okamžiku a že umožňuje člověku překonat ego a najít spojení s hlubšími aspekty existence.

Vnitřní prostor a ticho: Tolle popisuje vnitřní prostor jako stav klidu a ticha, který existuje v každém z nás. Tento prostor je přítomný za našimi myšlenkami a emocemi, ale často ho přehlížíme, protože jsme neustále zaměřeni na vnější svět a na naše mentální procesy. Vnitřní prostor je místo, kde nejsme ovládáni myšlenkami, hodnocením a neustálým analyzováním. Když člověk dokáže vnímat tento prostor, zažívá hluboký pocit klidu a napojení na něco většího než na své vlastní ego.

Vytváření vnitřního prostoru: Klíčem k nalezení vnitřního prostoru je vědomé bytí v přítomném okamžiku. Tolle vysvětluje, že když přestaneme neustále hodnotit, analyzovat a soudit, vytváříme v sobě prostor, který nám umožňuje prožívat přítomnost bez narušení našimi myšlenkami. Tento prostor je podobný tichu mezi jednotlivými myšlenkami. Může být velmi jemný, ale je to stav, kde myšlenky a emoce ustupují a člověk zažívá klid.

Pozorování myšlenek a vnímání prostoru: Vytvoření vnitřního prostoru vyžaduje schopnost uvědomit si své myšlenky a emoce, aniž bychom se s nimi ztotožňovali. Tolle navrhuje, že když si uvědomujeme své myšlenky, měli bychom se je snažit pozorovat s odstupem, jako by to byl jen tok mentálních událostí, nikoli něco, co nás definuje. V tomto procesu pozorování myšlenek a emocí vytváříme v sobě větší prostor pro klid a přítomnost. Tento vnitřní prostor nám umožňuje vnímat svět kolem nás jasněji, bez zkreslení ega.

Prostor mezi věcmi a událostmi: Tolle také vysvětluje, že vnitřní prostor lze nalézt i ve vnějším světě. Mluví o tom, že prostor mezi věcmi je stejně důležitý jako samotné věci. Stejně tak je důležité vnímat pauzy mezi slovy, ticho mezi zvuky a prázdno mezi událostmi. Tento prostor nám připomíná, že skutečný život není jen o věcech, událostech nebo myšlenkách, ale také o klidu, který se nachází mezi nimi. Když si uvědomíme tento prostor ve vnějším světě, začneme jej přirozeně vnímat i v sobě.

Vnitřní prostor jako základ svobody: Tolle popisuje vnitřní prostor jako základ pro svobodu od ega a utrpení. Když si vytvoříme vnitřní prostor, již nejsme otroky svých myšlenek a emocí. Jsme schopni je pozorovat, aniž bychom s nimi byli ztotožněni, a to nám dává svobodu jednat vědomě a z místa klidu. Vnitřní prostor je stav bytí, který nám umožňuje zůstat klidní i v náročných situacích, protože nám dává odstup od reaktivních vzorců chování, které obvykle pramení z ega.

Propojení vnitřního prostoru s vnější realitou: Tolle zdůrazňuje, že vnitřní prostor není oddělen od vnějšího světa, ale je s ním v neustálém propojení. Když se naučíme vnímat vnitřní prostor, začneme si uvědomovat, že náš vnitřní klid a svoboda mají přímý vliv na to, jak prožíváme svět kolem nás. Naše vnější realita je odrazem toho, co se děje uvnitř nás. Lidé, kteří mají v sobě hodně vnitřního prostoru, působí na ostatní klidně a harmonicky, protože jejich bytí není zatížené myšlenkovým hlukem nebo emocionálními výkyvy.

Vnitřní prostor a duchovní probuzení: Vnitřní prostor je také klíčovou složkou duchovního probuzení. Tolle říká, že jakmile si člověk uvědomí přítomnost tohoto prostoru v sobě, otevře se hlubším úrovním vědomí. Tento prostor je bránou k duchovnímu růstu, protože představuje skutečné já, které není ovlivněno egem, strachy ani vnějšími tlaky.

Tato kapitola vysvětluje, že vnitřní prostor je nezbytným krokem k nalezení vnitřního klidu, svobody a duchovního probuzení. Tento prostor je stav ticha a klidu, který existuje za našimi myšlenkami a emocemi. Když se člověk naučí vnímat tento vnitřní prostor a přítomnost, zažívá hluboký pocit svobody od ega a vnějších okolností. Vnitřní prostor nám umožňuje jednat z místa klidu, prožívat přítomnost a napojit se na hlubší úrovně vědomí.

Kapitola 9: Váš vnitřní smysl života

Kapitola Váš vnitřní smysl života se zaměřuje na téma životního účelu, konkrétně na rozdíl mezi vnějším a vnitřním účelem. Tolle vysvětluje, že vnitřní účel je hlubší a univerzálnější než ten vnější a že jeho naplnění je klíčem k dosažení vnitřního klidu a duchovního probuzení. V této kapitole čtenáře vede k pochopení toho, že skutečný smysl života nespočívá v dosažení vnějších cílů, ale v probuzení a napojení na přítomný okamžik.

Rozdíl mezi vnitřním a vnějším účelem: Tolle rozlišuje mezi vnějším účelem, který je specifický pro každého člověka a souvisí s jeho rolemi a životními situacemi, a vnitřním účelem, který je univerzální a týká se každého. Vnější účel se vztahuje k tomu, co člověk dělá – k jeho kariéře, vztahům, cílům, projektům a osobním ambicím. Tento účel se může měnit v závislosti na okolnostech. Vnitřní účel je ale vždy stejný – je to proces duchovního probuzení, uvědomění si přítomného okamžiku a odpoutání se od ega. Je to cesta k naplnění duchovního potenciálu a pochopení vlastní pravé podstaty.

Vnitřní účel: Probuzení: Podle Tolleho je hlavním vnitřním účelem každého člověka duchovní probuzení. To znamená, že cílem není dosažení konkrétních vnějších úspěchů, ale uvědomění si přítomného okamžiku a překonání ega. Tolle zdůrazňuje, že mnozí lidé se zaměřují výhradně na vnější účely – na to, co chtějí dosáhnout nebo získat – a tím opomíjejí to, co je v životě opravdu důležité. Když si člověk uvědomí svůj vnitřní účel, začne se dívat na život z nové perspektivy, kde je důležitější samotné bytí než neustálé usilování o něco vnějšího.

Probuzení skrze přítomnost: Vnitřní účel je naplněn, když se člověk naučí být plně přítomný v každém okamžiku. Přítomnost je klíčovým prvkem k uvědomění si vnitřního účelu. Tolle vysvětluje, že když se člověk soustředí na to, co se děje právě teď, a přestane se starat o minulost nebo budoucnost, začne žít v souladu s univerzálním vědomím. Přítomnost nám umožňuje překonat ego a prožívat život v jeho pravé podobě, bez zkreslení a iluzí. Tento stav bytí přináší hluboký klid a naplnění, které nejsou závislé na vnějších okolnostech.

Vnější účel je dočasný, vnitřní je trvalý: Tolle také vysvětluje, že zatímco vnější účely jsou proměnlivé a dočasné (mohou se měnit s kariérou, osobními vztahy nebo životními cíli), vnitřní účel zůstává stále stejný. Vnější účely se mohou měnit a přicházet nové, ale vnitřní účel je vždy probuzení a uvědomění si přítomnosti. Když si člověk uvědomí tento rozdíl, přestane být tolik závislý na dosažení vnějších cílů a nalezne větší klid v samotném bytí. To neznamená, že vnější účely nejsou důležité, ale že nemají být zdrojem naší identity nebo hodnoty.

Životní situace a vnitřní účel: Tolle zdůrazňuje, že vnitřní účel může být naplněn v jakékoli životní situaci, ať už je pro nás příjemná nebo ne. Nezáleží na tom, co člověk dělá, ale jakým způsobem to dělá. Když jednáme z místa přítomnosti a klidu, náš vnitřní účel se naplňuje, bez ohledu na to, jaké vnější okolnosti prožíváme. To znamená, že člověk může naplnit svůj vnitřní účel i v obtížných nebo náročných situacích, pokud se dokáže spojit s přítomným okamžikem a nevnímat tyto situace jako zdroj své identity nebo hodnoty.

Jednota vnitřního a vnějšího účelu: Ideálním stavem je, když jsou vnitřní a vnější účel v souladu. To znamená, že člověk naplňuje své vnější cíle (např. v kariéře nebo osobních vztazích) způsobem, který je v souladu s jeho vnitřním účelem – tedy s duchovním probuzením a přítomností. Tolle říká, že když člověk jedná z místa přítomnosti a vědomí, jeho vnější cíle se stávají přirozeným projevem jeho vnitřního účelu. Vše, co člověk dělá, se stává prostředkem k prohloubení jeho spojení s přítomností a pravou podstatou.

Kapitola Vnitřní účel ukazuje, že skutečným smyslem života není dosažení konkrétních vnějších cílů, ale probuzení do přítomného okamžiku a uvědomění si své pravé podstaty. Vnitřní účel je univerzální a spočívá v duchovním růstu a překonání ega. Když člověk žije v souladu s tímto vnitřním účelem, zažívá hluboký klid a naplnění, které nejsou závislé na vnějších okolnostech. Vnější cíle jsou důležité, ale nemají být hlavním zdrojem naší identity nebo hodnoty.

Kapitola 10: Nová Země

Poslední kapitola se zaměřuje na vizi duchovní transformace lidstva a světa jako celku. Tolle zde představuje svou vizi nové společnosti, kde většina lidí překoná své ego a začne žít v souladu s přítomným okamžikem a univerzálním vědomím. Tato kapitola uzavírá knihu tím, že vysvětluje, jak by svět vypadal, kdyby se lidstvo probudilo a přestalo žít pod vlivem ega, což by přineslo globální mír, harmonii a jednotu.

Transformace vědomí: Tolle zdůrazňuje, že probuzení jednotlivců je klíčem k vytvoření „Nové Země“. Duchovní transformace začíná na individuální úrovni, kdy si každý člověk uvědomí své ego a překoná ho tím, že se napojí na přítomný okamžik. Jakmile se probudí dostatečný počet lidí, dojde k širší transformaci lidského vědomí, která povede k vytvoření nové společnosti. Tato transformace je nezbytná, protože současný stav lidstva je charakterizován utrpením, konflikty a destruktivním chováním, které pramení z ega. Tolle věří, že změna ve vědomí je jedinou cestou k tomu, aby lidstvo dosáhlo trvalého míru a harmonie.

Probuzení jedince jako základ pro globální změnu: Tolle vysvětluje, že probuzení každého jednotlivce má vliv na celý svět. Když se jeden člověk osvobodí od ega a začne žít v přítomnosti, jeho energie a vědomí ovlivňují ostatní. Tento proces probíhá na jemné energetické úrovni a přispívá k probuzení dalších lidí.
Tolle říká, že i malé činy prováděné s vědomím a klidem mohou mít obrovský vliv na svět. Nemusíme měnit svět na makro úrovni, abychom přispěli k transformaci – stačí změnit sami sebe.

Jednota a propojenost: Když se lidé probudí, začnou chápat, že ve skutečnosti nejsou odděleni od ostatních ani od světa kolem sebe. Tolle zdůrazňuje, že lidské ego vytváří iluzi oddělenosti, která vede k soupeření, konfliktům a utrpení. Jakmile ego ztratí svou moc, lidé si uvědomí svou hlubokou propojenost se vším živým. Tento pocit jednoty povede k tomu, že lidé budou jednat s větším soucitem, láskou a úctou k ostatním bytostem i k planetě Zemi.

Společnost Nové Země: Vize „Nové Země“ zahrnuje společnost, která je založena na duchovních hodnotách, jako jsou soucit, láska, jednotnost a mír. Tolle věří, že ve společnosti, kde většina lidí žije v přítomnosti a není ovládána egem, zmizí konflikty, války a ničení životního prostředí. Lidé budou jednat v souladu s přírodou a se sebou navzájem. Ekonomické, politické a sociální struktury budou založeny na spolupráci, nikoli na soupeření nebo hromadění moci.

Lidská kreativita a potenciál: V „Nové Zemi“ budou lidé naplno rozvíjet svůj potenciál a kreativitu, protože již nebudou omezeni svým egem. Když se lidé osvobodí od neustálé potřeby prosazovat se, porovnávat se nebo ovládat druhé, začnou tvořit z místa klidu a inspirace. Lidská kreativita a schopnost přispívat k blahu ostatních bude probuzená a projevovaná v každodenním životě. Tolle věří, že osvobozené lidstvo dokáže přinést úžasné inovace a tvořivost, která bude sloužit k obecnému dobru, nikoli jen k individuálnímu prospěchu.

Změna ve vztahu k Zemi: V „Nové Zemi“ bude lidstvo žít v souladu s přírodou. Tolle vysvětluje, že současná destruktivní povaha lidské činnosti – vykořisťování přírodních zdrojů, znečišťování planety a ignorování ekologických problémů – je výsledkem neuvědomění a ega. Když se lidé probudí, začnou vidět Zemi jako živou bytost, se kterou jsou hluboce propojeni. Tato změna ve vědomí povede k větší úctě k přírodě a k zodpovědnějšímu chování vůči planetě.

Život v přítomném okamžiku: Klíčem k vytvoření „Nové Země“ je schopnost žít v přítomném okamžiku. Tolle znovu zdůrazňuje, že většina lidských problémů pramení z toho, že lidé jsou neustále ztraceni v myšlenkách o minulosti nebo budoucnosti. Probuzení spočívá v tom, že si uvědomíme přítomný okamžik a přestaneme být otroky myšlenek a ega. Život v přítomném okamžiku přináší hluboký mír a vnitřní klid, který se přenáší do všech aspektů života – do osobních vztahů, práce i péče o Zemi.

Poslední kapitola představuje vizi transformace lidstva a světa prostřednictvím duchovního probuzení. Tolle věří, že když se dostatečný počet lidí osvobodí od ega a začne žít v přítomnosti, dojde ke globální změně, která povede k míru, jednotě a harmonii. „Nová Země“ není jen o vnějších změnách, ale především o změně v lidském vědomí, které je klíčem k vytvoření nové, osvícené společnosti, kde lidé žijí v souladu se sebou, ostatními a planetou.

Překonání ega jako cesta k vnitřní rovnováze a svobodě

Nová Země nás učí, že lidské utrpení a neklid mají svůj původ v identifikaci s egem. Ego je naše falešné já, které se ztotožňuje s vnějšími věcmi, rolemi, myšlenkami a materiálními hodnotami. Neustále touží po uznání a potvrzení z vnějšku, což nás udržuje v neustálém napětí, v boji s okolním světem i sami se sebou. Tento boj je hluboce zakořeněný, protože ego je poháněno strachem a potřebou sebeprosazování. Tolle poukazuje na to, že když člověk nechá ego vládnout, je ovládán neustálou touhou po větším úspěchu, vlastnictví nebo nadřazenosti, což vede k pocitu nedostatku a nespokojenosti.

Skutečná svoboda a štěstí podle Tolleho nepřicházejí skrze splnění těchto vnějších cílů, ale skrze schopnost žít v přítomném okamžiku a překonat egoistické myšlenky. Klíčovým prvkem knihy je myšlenka, že ego nám brání prožívat přítomnost a tím nás odděluje od naší pravé podstaty. Jakmile si člověk uvědomí přítomný okamžik a přestane se identifikovat s egem, začne prožívat hluboký vnitřní klid a spojení s něčím větším než je samotné ego – se samotným bytím.

Pro bojovníky je tento přístup cenný nejen v boji, ale i v životě. V bojových uměních, stejně jako v jakémkoli jiném sportu nebo oblasti života, ego často tlačí na vítězství za každou cenu, na potřebu dokazovat si svou sílu a nadřazenost. Tento přístup nás však často vyčerpává a vede k frustraci, když se výsledky nedostavují podle našich představ. Tolleho kniha nám ukazuje, že cesta k opravdové rovnováze a mistrovství spočívá v překonání těchto egoistických tendencí a vnitřním klidu, který není závislý na vnějších výsledcích.

Tolle také varuje před tím, aby se sport, umění nebo jakákoli jiná činnost nestaly jen honbou za výkonem nebo vítězstvím, jak to často vidíme v dnešní době. Původní radost z pohybu jako takového se ztrácí ve snaze o neustálé zlepšování a dosažení hmatatelných cílů. Nová Země připomíná, že důležité je soustředit se na samotný proces, na radost z pohybu, z boje, a najít klid v tom, co je tady a teď, nikoli v budoucích cílech, které nám ego neustále předkládá jako podmínku štěstí.

Tím, že se naučíme rozpoznat ego ve svém každodenním životě a vědomě s ním pracovat, můžeme dosáhnout stavu vnitřní harmonie a rovnováhy. Tento stav není jen užitečný v boji, ale v každé oblasti života. Pomáhá nám zvládat stres, zklamání a neúspěchy s větším klidem a otevřeností.

Kniha Nová Země nás tedy vybízí, abychom se zaměřili na vnitřní transformaci – ne na to, co děláme navenek, ale jaké vědomí do toho vkládáme. Tímto způsobem můžeme dosáhnout skutečné svobody a naplnění, ať už se věnujeme bojovým uměním, sportu, nebo jakékoli jiné činnosti.

Osobní závěr

Kniha Nová Země mi ukázala, že opravdová svoboda a vnitřní klid nejsou dosaženy skrze vnější úspěchy, ale prostřednictvím překonání ega a napojení na přítomný okamžik – což je stejně důležité v boji jako v životě. Knihu mám velmi rád a často se k ní vracím, protože mi pomohla lépe pochopit ego a jeho vliv na moje jednání a myšlení. Jediná věc, která mi v knize místy vadila, je častá zmínka o náboženství. Duchovní témata jsou sice blízká náboženství, ale když se míchají s duchovnem, může to některé čtenáře odradit.

V tomto ohledu mi více vyhovují knihy Joe Dispenzy, který mluví o podobných tématech, ale používá vědecké vysvětlení, což může být přístupnější širšímu publiku. Jak se doba mění, odkláníme se od náboženských vysvětlení směrem k vědeckému přístupu. V dnešní době je populární a vyhledávaný "evidence-based" přístup, který klade důraz na vědecky podložené důkazy a je pro mnohé čtenáře atraktivnější.

Ještě přiložím moji jednu z oblíbených pasáží z knihy:

Před několika lety při návštěvě Číny jsem v blízkosti města Kuej-lin narazil na stupu na vrcholu hory. Byl na ní zlatý reliéfní nápis. Svého hostitele jsem se zeptal, co ten nápis znamená. „Znamená to Buddha,“ řekl. „Ale proč jsou tam dva znaky, a ne jeden?“ Zeptal jsem se. „Jeden znak znamená člověk,“ vysvětlil mi. „Ten další znak znamená žádný. A dohromady znamenají Buddha.“ Stál jsem tam v němém úžasu. V Buddhově znaku je obsaženo celé jeho učení a pro ty, kteří mají oči k vidění, také tajemství života. Jsou to dvě dimenze, které tvoří realitu – prostor s věcmi a prázdnota, forma a popření formy, což je přiznání skutečnosti, že nejste formou.